29.12. bylo ideální počasí na lyže... A když nemůžu já, půjdu se na Fildu aspoň koukat. Krásně jsem se vyvětrala a byla lehce unavená, ale já se prostě pořád ještě nenaučila svoje tělo poslouchat. Tak žádný odpočinek neproběhl a dopadlo to tak, že jsem upadla do bezvědomí a projela se sanitkou.

V nemocnice mě uložili na JIP s diagnózou mrtvičky. Jak kdyby toho prostě už tak nebylo málo. Celý můj kompletní zdravotní stav ve 32 letech je hodně bohatý. Obecně vada srdce, problém se srážlivostí krve, rakovina a teď mrtvička.

Silvestr

poslední den roku, většinou jako každý druhý, kdo si chce zaplnit hlavu sentimentem a bilancováním, nejsem každoročně jiná. Letos na to nebyl moc prostor, buď osobně, nebo po telefonu, jste mě podrželi a udělali mi ten konec roku v rámci možností příjemnej. Měla jsem dokonce i hostinu, chlebíčky, birella, rychlý špunty. Přípitek nebyl přesně o půlnoci, ale byl a byl boží!

Dovolte mi tedy lehké zavzpomínání na rok 2017 teď. 

Leden začal parádně, horama v Itálii s partou skvělých lidi. Potom slavil Filípek narozeniny a my jeli slavit do Liberce do Babylonu. Další velká událost byla 1.3. stala se ze mě teta rozkošné Lindy. No a já konečně na několikátý pokus letěla a hlavně doletěla do Říma. Velikonoce jsem trávila v Amsterodamu. V červenci si konečně užívala týden na vysněném koutu Kréty. Srpen byl ve znamení Jadranu. Září čundr ve Švýcarsku. Od října už žiju hlavně doktorama. Byl to pestrý a krásný rok a já prostě asi někde podvědomě věděla, že to všechno musím stihnout v 2017. 

Ležím si tak na té JIPce a tohle se mi honí hlavou a do toho na chodbě v jednom českém rádiu hrajou Setkání (Zagorka a Drupi): "Zrádná je noc, když se rozhoří. A měsíc táboří na špicích střech. Když tma noci slouží. Mě myšlenka souží. Vyběhnout na balkon. A křiknout ke hvězdám. Ty, kdo máš trápení. Či k zbláznění se cítíš sám...". Následuje Olympic a jejich Nějak se vytrácíš má lásko: "Něco mě mrazí. Něco ve mně zebe. Ztrácím kus sebe. Ztrácím tebe. Ztrácím kus vesmíru. A kousek jistoty. A lásku na míru. A lásku prostoty. Lásku co z šestáků si hrady ráda staví. A která bůhví proč tak často ochuraví." Po té Lucie S tebou: "Já vím, a teď to nezkusit, tak to skončí. Já to vím, a teď to nezkusit, tak to skončí. Tak na tebe čekám, na tvoje řádky, na tvůj úsměv, co letí z dálky. Tak na tebe čekám, na tvoje řádk,y na tvůj úsměv, co letí z dálky."

Poslední byl Kryštof a Cesta: "Víc síly se prát, na dně víc dávat než brát a i když se vleče a je schůdná jen v kleče donutí přestat se zbytečně ptát. Jestli se blížím k cíli, kolik zbývá víry."

Každá písnička je spojená s někým z vás a s úplně jinou situací a etapou života, krom toho, že jsem se zamýšlela nad textem, asi to tak mělo být. 

Zagorku tedy věnuje Ivušce, hvězdě ze vsi. Drupina Janče a jejím holčičkám, Páťovi a Davínovi. Olympiky Evíkovi, Šárince a Radimovi. Lucii všem, kteří ji mají rádi, Lucce, Petě, a vy víte... Kryštofy Filípkovi a pipinkám. Není to tak, že ostatním bych nic nevěnovala, jsem velmi štědrá, ale výše jmenovaní se mi hned vybaví, když ty písně slyším.

PF 2018