Není dárek jako dárek
Dnes jsem odvezla Filípka k mamce pod záminkou, že musím obstarat ještě nějaké dárky. Vlastně to byla pravda, ale musela jsem být hrozně tajemná a mlžit, když se mne pak ptala, kde jsem všude byla.
![](https://334cbb09db.clvaw-cdnwnd.com/6d6127977fc30912dbb76a1773ce7bf9/200000276-1081e117b6/12938124_10207987615181272_6124444440473623794_n.jpg?ph=334cbb09db)
Celý půl den jsem strávila u babičky. Prohlížely jsme si spolu fotky a já si užívala každý její komentář. Mám ráda její vyprávění. Mám nejraději ručně dělané dárky, nebo alespoň ty, které jsou promyšlené a opravdu překvapí a potěší. Letos chci dát tátovi k vánocům fotky z jeho dětství, hlavně s jeho tatínkem, který brzy zemřel. Vybraly jsme fotky kde jsou spolu a děda drží v náručí mne, asi tak v půl roce. Obě jsme s babičkou měly vlhké oči při tom vzpomínání.
Celý den jsme si moc užila, pro mne byl sám o sobě čas s babičkou dárek. Po zbytek dne jsem byla stále ve vzpomínkách. Fotky jsou to největší bohatství. Mít možnost vidět člověka, který už s námi není, je poklad.
Večer jsem to málo dárků zabalila a představovala si, jaká na ně bude reakce... Za pár dní uvidíme. V noci se mi o dědovi zdálo a vím, že na nás všechny dává pozor.
Dědo, Kája
zpívá...